MENU - zobrazit / skrýt

Jak Češi přepsali dějiny: Ohlédnutí za zlatým olympijským Naganem


Takové ráno pražské Staroměstské náměstí nepamatovalo. Ještě se ani nerozednívalo, když historické centrum hlavního českého města zaplnily desetitisícové hloučky lidí. Cílem bylo jediné – u velkého plátna podpořit české hokejové hrdiny, kteří v 13:45 japonského času hráli olympijské finále proti Rusku. Při příležitosti nadcházejících her v Soči si pojďme cestu českého týmu na olympijský vrchol připomenout.

18. zimní olympijské hry v roce 1998 se od 7. do 22. února konaly v Naganu. Jednu z největších pozorností na sebe poutal právě hokejový turnaj. Poprvé v historii se ho totiž mohli zúčastnit také hráči ze zámořské NHL. Z toho důvodu si hokejová část olympiády vysloužila přezdívku "turnaj století". Před jeho startem si ale jen málokdo troufl vsadit na Čechy jako jeho budoucí vítěze. Favorité výjimečné soutěže byli klasičtí - USA, Kanada a Rusko. Nikdo tehdy ještě netušil, že všichni tři skončí na kolenou před mužstvem koučovaným dvojicí Ivan Hlinka a Slavomír Lener.

První (a poslední) náraz rudé mašiny

Ve středu týmu se nacházela respekt budící jména jako Jaromír Jágr, Martin Ručinský, Jiří Šlégr nebo Martin Straka. Kapitánské céčko si na sebe oblékl tehdy čtyřiatřicetiletý Vladimír Růžička a neprůstřelnou zeď v české brance měl nahrazovat Dominik Hašek. Přesto měl z elitní šestky český tým nejmenší počet hráčů z NHL. Už prvními zápasy ale hokejisté dokazovali, že kvantita nemusí být přímo úměrná kvalitě. Nebýt jednogólové porážky s Ruskem, základní částí družstvo proklouzlo lehce. Kazachstánu zasadilo ránu v podobě devíti gólového nášupu, o tři proměněné střely se mu podařilo vyhrát nad budoucím bronzový mistrem, Finskem. S blížícím se play-off ale napětí stoupalo.

Reichel posílá český tým do finále

Čtvrtfinále nakonec mělo hladší průběh, než se očekávalo. A než to ze začátku vypadalo. Byli to totiž Američané, kdo vstřelil prvního góla, a Dominátor se měl v bráně co ohánět. Svým skvělým výkonem tým ale podržel a hráči mu to vrátili v podobě tří gólů. Semifinále s Kanadou bylo pro českého fanouška už větší zápřah na tepovou frekvenci. První góly na obou stranách padly v posledních minutách utkání a prodlužovalo se až na nájezdy. Právě tehdy vznikl pověstný rituál, který měl ještě mnohokrát v budoucnu provázet důležité zápasy - celá střídačka se chytila okolo ramen.

 

 

Opět se ale předvedl Hašek. Vychytal všechno, co na něho z americké strany spadlo. Z našeho týmu jako jediný uspěl pozdější kapitán zlaté reprezentace, Robert Reichel, který tak zajistil postup české reprezentace do finále.

Česko přepisuje dějiny

V něm se Češi znovu střetli s Rusy. Tentokrát ale nezaváhali. Na první gól se sice čekalo dlouhých čtyřicet osm minut, ale nakonec z hokejky Petra Svobody padl. Rusům se vyrovnat už nepodařilo a do povědomí (nejenom) hokejových fanoušků se pak navždy zapsala hláška Roberta Záruby z posledních vteřin utkání: "Otevíráme zlatou bránu olympijského turnaje, jsme olympijští vítězové! Přepište dějiny!" Jestlipak se hokejistům v Soči podaří úspěch zopakovat?

Zdroj foto: hokej.cz

Přidejte si nás na Facebook a dozvíte se včas novinky, aktuality a rady!

autor: redakce Menzone.cz

Czech Hockey - Nagano 1998

© MENZONE | vyrobil INET-SERVIS.CZ

ZOBRAZIT KLASICKY | MOBILNÍ VERZE