Nejbizarnější fobie - horor, který by nikdo nečekal

To, že strach je největším nepřítelem člověka, není žádným tajemstvím. Tato přirozená obrana před neznámým nebezpečím se však, postupem času, dokázala vyvinout do naprosto nečekaných rozměrů. Seznam fobií jasně dokazuje, že bát se lze naprosto všeho a ještě to může znít vznešeně.

Strach z nebezpečí

Fobie z výšek (akrofobie), z cizích věcí potažmo cizinců (xenofobie) nebo to, že má někdo panickou hrůzu s některých zvířat (např. pavouků – arachnofobie; hadů – ofidiofobie, červů – helmintofobie; motýlů – lepidopterofobie) si ještě dokážeme představit a odůvodnit. Stejně tak jsme schopni připustit extrémně nepříjemné stavy u, svým způsobem, negativně vnímaných věcí jako je špína (Mysofobie), jehly v případě injekčních stříkaček (belonefobie).

Fobie, které překvapí

Existují, ale také fobie, kde by panickou hrůzu, ochromení, zvracení a pocity úzkosti čekal málokdo.

V případě bibliofobie nebezpečí představuje obyčejná kniha. Člověk má zřejmě tísnivý pocit z množství nahromaděných informací a strach, že by se v nich mohl ztratit. Naštěstí však žijeme v době moderní techniky a tak všechny knížky, co stojí za to, byly, jsou a budou zfilmovány nebo namluveny do audio podoby, takže ani bibliofobik o nic nepřijdete.

Pokud zažíváte stavy, kdy se na sebe do zrcadla nemůžete ani podívat, odborně se to nazývá spektrofobie. Lidé trpící touto fobií nesnesou pohled na sebe byť jen v odrazu vodní hadiny nebo například výlohy. Ruku na srdce, neušetřilo by to nám všem, v některých případech spoustu času?

Zodpovědnost, je další základ strachu pro tzv. hypegiafobii. Takže až vás někdo bude zase nudně přesvědčovat, že se máte chovat rozumně a dospěle a být připraveni na velké věci, víte na co se s patřičnou vážností vymluvit.

Moderní doba a nutnost být stále na příjmu, prostřednictvím mobilního telefonu, s sebou přinesla nomofobii. Jinými slovy stres ze ztráty mobilního signálu, respektive ze ztráty kontaktu. Nevím, jak vy, ale já občas docela vítám možnost občas zapomenout, že mobil či počítač existují.

Dovedete si představit, že hrozbu můžou představovat i knoflíky? Říká se tomu Koumpounofobie. Lidé se strachem z knoflíků v krajních případech nesnesou knoflíky na druhých natož na sobě a kontakt s nimi popisují jako dotyk něčeho slizkého. Představa je většinou doprovázena i pocitem nebezpečí, že by se mohli knoflíkem udusit. Výběr oblečení je dnes naštěstí velký, dá se obejít i bez nich. Škoda jen filmu Knoflíková válka, který asi Koumpounofobici zavrhnou už podle názvu.

Zajímalo by mě, proč fobii z dlouhých slov nazvali zrovna tím nejdelším možným názvem – Hippopotomonstrosequippedaliofobie. Předpokládám, že jedinec s tímto druhem fobie se nikdy vlastně nedozvěděl, co mu odborně je. Němčina se svými složeninami mu asi také není blízká, ale mluvit stručně jasně a výstižně se v životě určitě hodí.

Trypofobie je strach z děr a otvorů, na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby paniku nevyvolávaly také mýdlové bubliny nebo kreativní vychytávka v podobě bublinkové čokolády. Za ně mě mrzí zejména ochuzení o zážitky s praskací folií, která se používá jako obalový materiál.

Víte, že strašit může i oblečení? Ne, nemám na mysli stres, že je potřeba zhubnout. Ani že by pohled do skříně někoho vyváděl z rovnováhy. V případě vestifobie jde spíš o pocity škrcení a nepohodlí. Lidé si proto kupují šaty o několik čísel větší. Nelze jim upřít, že si jistě dopřávají maximálního pohodlí i v krajním případě, kdy žijí o samotě jen proto, aby zde mohli chodit nazí.

Zdroj foto: foter.com